Legendární swing plní tančírny

Swing. To jsou big bandy, omamná vůně barů, noční podniky a vyprodané koncertní sály, vábivé kouzlo života muzikantů a zpěvaček a především tanec se zajímavým příběhem.

Kde se vzal, tu se vzal….swing!

U kolébky nového hudebního směru stála všeobjímající jazzová hudba, s kořeny hluboce upevněnými ve spirituálech afroamerické komunity. Swing byl na konci dvacátých let minulého století teprve v batolecím věku, existoval jen jako vývojové stádium jazzové hudby. Jak ale běžel čas, tóny a rytmus černošské a bělošské hudby se začaly pomalu míchat, swing dospěl a upevnil si svoji sebevědomou pozici na poli populární taneční hudby.

Saxofon, trubky, trombóny, kontrabas, někdy kytary a samozřejmě rytmická část klavíru a bicích vykouzlily swingové opojení. To všechno v podání velkých orchestrů, takzvaných big bandů. Důležitým faktem také je, že v big bandech se poprvé setkávali černí a bílí muzikanti. Rasová odlišnost nikoho nezajímala, důležité bylo dobře hrát.

Swingový tanec je jedna velká rodina

Ke swingové hudbě neodmyslitelně patří tanec a mluvíme-li o swingovém tanci, označujeme tak vlastně celou taneční rodinu – dovádivý Lindy Hop, Balboa, který je tančen v úzkém objetí, energický Collegiate Shag plný skákání a kopacích pohybů, jivu podobný boogie –woogie a samozřejmě také Charleston, který proslavila krátká banánová sukýnka tanečnice Josephine Baker.

Prague Spring Swing Festival 2015 (K. Sai, Zig Zag Dance Studio)

Nekonečné swingové večírky v Americe

Bouřlivá dvacátá léta přinesla Americe nejen prohibici, ale také rozkvět jazzu. O dekádu později přichází na scénu swingová pohoda, které kralovaly big bandy. V čele těch nejpopulárnějších byli vynikající muzikanti jako Benny Goodman či Glenn Miller, jehož nejznámější skladba „In the Mood“ obsadila na třináct týdnů přední příčky hudebních hitparád a do dnešní doby je skladbou, která zahajuje většinu swingových večírků.

Osud ale zasáhl a Glenn, již jako čtyřicetiletý major a kapelník padesátičlenného orchestru amerického letectva, havaroval s letounem nad kanálem La Manche a vrak letadla ani jeho ostatky nebyly nikdy nalezeny. Byla to velká rána pro celý swingový svět, který mohl být obohacen o další perly. 

Věčně inspirující tančírna Savoy

Značnou popularitu si velmi rychle získal veselý Lindy Hop, vzniklý spontánním spojením tanců jako je charleston, jazz a step. Od rána do noci se tančil v newyorské tančírně Savoy v Harlemu nedaleko Manhattanu.

Brány této tančírny se poprvé otevřely v roce 1926 s cílem vytvořit místo, které bude ve víru taneční zábavy stírat rasové rozdíly. Ve své době byla tato tančírna považovaná za to nejlepší a nejživější, co jste mohli v New Yorku zažít. Nekonečné večírky se konaly v sálech zdobených zrcadly, která odrážela barevná světla, a taneční plochu tvořily odpružené dřevěné parkety, které bylo nutné obměňovat každé tři roky. Party se konaly pět večerů v týdnu, dva dny byly zarezervované pro soukromé večírky.   Dokonalá hudba a na tehdejší dobu nezvykle uvolněné prostředí pobavily až čtyři tisíce lidí za večer (do pražské Lucerny se na taneční plochu vejde přes dva tisíce osob) a místo se tak brzy stalo skutečným fenoménem své doby. Brzy získalo přezdívku „The home of happy feet“ Toto pulzující srdce swingové hudby dobilo v roce 1958, kvůli výstavbě komplexu nových budov v okolí. „Savoy je snad jediná z historických tančíren, která už nestojí. Jejímu krachu pomohla její obliba mezi tanečníky. Ti totiž vydrží celou noc o sodovce a tak není žádná útrata z tzv. konzumace,“ vysvětluje Zdeněk Pilecký,majitel známého tanečního studia v Praze. Dnes zde legendární večírky připomíná pouze pamětní deska.

Věčně inspirující kavárna Savoy v New Yorku (vintageswingmovement.org)

Přelet přes Atlantik inspiroval název tance

Název tance Lindy Hop vznikl údajně jednoho večera v roce 1927, v době, kdy se americkému letci Charlesu Lindberghovi (přezdívanému mimo jiné Lucky Lindy), jako prvnímu na světě podařilo nonstop letem překonat Atlantik. Senzace okamžitě zaplnila titulky novin. V tu dobu byl taneční nadšenec „Shorty George“ Snowden, tázán novinářem na jméno předváděného tance. Shorty George moc nepřemýšlel, mrknul na lavici vedle sebe, a když na ní uviděl ležet noviny s palcovým titulkem „Lindy Hops The Atlantic“ bezmyšlenkovitě odpověděl „Lindy Hop“. A jméno pro tento nový tanec se okamžitě ujalo.

Swing za protektorátu jako symbol vzpoury

V českých zemích swing zažil největší popularitu ve druhé polovině třicátých a na počátku  let čtyřicátých, i když za války byl nacisty považován spíše za hudbu amerických nepřátel. „Z hlediska tanečního se dá předpokládat, že ještě před válkou a zvláště mládež hltala hudební i taneční novinky ze zahraničí a během okupace pak jejich provozování určitě přinášelo pocit malé vzpoury při něčem zakázaném. Německo jistě považovalo jazz a tedy i swing za výraz úpadku, i když se samo uměleckým vlivům neubránilo,“ doplňuje Pilecký.

V té době u nás fungovalo ohromné množství kaváren, které hostily velké taneční orchestry. Patří mezi ně například ostravské kavárny Elektra, Fénix, brněnská Alfa nebo pražská kavárna Mánes a za tehdejší líheň swingu můžeme označit Gramoklub a Swing Rhythm Milana Hally.

Nezapomenutelně se do historie zapsal orchestr R. A. Dvorského, krále tehdejší taneční „sweet music“, který pořádal ohromné hudební show v pražské Lucerně. Nesmazatelnou stopu v českém jazzu zanechal hudební génius Jaroslav Ježek či jeho následovník, vynikající pianista a milovník života Jiří Traxler, jehož písničky se ozývaly dokonce při filmových projekcích.

Memoáry skladatele J. Traxlera (knihy.abz.cz)

Zase je v módě!

Přestože je swingu více jak osmdesát let, stále nás baví. Jeho kouzlo objevuje i mladší generace, pro které se jedná o možné nabourání mainstreamového stereotypu. Swing láká nostalgií a odmítáním prvoplánové líbivosti.

U některých mohla vzbudit zájem populární vlna electroswingu, která se již několik let valí světem hlavně díky kapele Parov Stelar. V české kotlině na ni šikovně naskočila kapela Mydy Rabycad s výraznou zpěvačkou Žofií Dařbujánovou – tato formace českou elektroswingovou scénu hrdě reprezentovala například loni na festivalu Sziget v Budapešti, letos dokonce na britském Glastonbury. Kdo jednou zakusil electroswing, jistě také zatoužil poznat originál a nevynechal alespoň jednu klasickou swingovou akci, například Ondřeje Havelku a jeho Melody Makers. „Dále určitě nesmíme zapomenout na big bandy jako Harlemania, Mole’s Wing Orchestra, z menších pak Swingfonix, Alva Vinariko Orchestra nebo Heart of Dixie.“ dodává Pilecký.

 Ondřej Havelka a Melody Makers, PSSF 2015 (K. Sai, Zig Zag Dance Studio)

Největší swingovou společenskou událostí na světě je každoroční prázdninový taneční kemp ve švédském Herrängu, jehož první ročník proběhl v roce 1982 a od té doby je schopen přivítat stovky swingových tanečníků z celého světa. V Herrängu na vás každé léto čeká pět týdenních kurzů se swingovou zábavou od rána až do noci. „Po pravdě, tam se tančí od rána do rána! Většina ze stálých čtyř set obyvatel se na léto stěhuje jinam, protože každý týden přijíždí přes tisíc účastníků campu.“ vypráví Pilecký.

Kde protančit střevíce

Možností, kam vyrazit a zakusit atmosféru swingu je mnoho. Přes léto se můžete vydovádět na tanečních večírcích na pražské náplavce, u kyvadla na Letné, na swingové noci v pražské Stromovce nebo na swingovém políbení na plzeňské městské plovárně. S přicházejícím podzimem se otevírají kurzy v tanečních školách. Můžete zkusit koncert Ondřeje Havelky, kavárenské tančírny či největší český swingový tanečního festival Prague Spring Swing.

Swing na Plzeňské plovárně (Jindřich Červenka)

Tento hudební žánr se začíná stávat součástí i oficiálních městských slavností – letos v květnu se mohli návštěvníci plzeňských Slavností Svobody vlnit právě do rytmů swingu. O spojení oslav osvobození se swingovou veselicí se postarala taneční skupina Arvena v čele s velmi schopnou organizátorkou Andreou Löffelmannovou, která je spolu s dalšími šikovnými lidmi zodpovědná za letně roztančenou plzeňskou plovárnu. Organizuje zde vintage módní přehlídky, ukázky dobových automobilů, které vždy dovezou opravdu nezapomenutelnou retro atmosféru.

Zdeněk Pilecký, taneční mistr (Matěj Třešňák Photography)