Britský režisér postavil našim hrdinům důstojný filmový pomník

Státníci v kanceláři po půlnoci podepisují Mnichovskou dohodu, československá delegace čeká trapně před dveřmi. Za dva roky Heydrich vítězně vjíždí do Prahy, tahle okupovaná, a přesto hrdá země v srdci Evropy mu leží u nohou.

To ještě netuší, že...

Vidíme dva muže v zasněženém lese, elitní českoslovenští vojáci seskočili do protektorátu vykonat vojenský úkol, v dálce slyšíme štěkot psa.

Nepřátelská domovina

Úvodní část filmu poskládaná z dokumentů představuje zahraničnímu divákovi situaci v Evropě v prvních letech války. Následuje první hraná scéna, kde sledujeme Jana Kubiše (Jamieho Dornana) a Josefa Gabčíka (Cilliana Murphyho) udýchané po seskoku do mrazivé protektorátní noci. Jejich domov je prošpikovaný Němci a kolaboranty. Parašutisté potkají v lese sedláka, který je chce lstí vlákat do pasti a udat je. I když zde režisér popustil uzdu fantazii, je vzkaz filmové zkratky pro zahraničního diváka pochopitelný. Jsou sice doma, ale není tu bezpečno.

Ocitáme se v Praze, krásné záběry na okázalé perly našeho hlavního města kontrastují s úzkostnými tvářemi rychle kráčejících Pražanů. Raději být neviditelný, protože „všimnou si vás, pak si všimnou nás a všechny zastřelí.“

Seznámení s domácím odbojem

Parašutisté s nejvyšší opatrností poznávají členy odboje, prověřený lékař ošetří Gabčíkovi nohu, kterou si zranil po seskoku, jsou představeni paní Moravcové (Alena Mihulová) a rodině, poznají jejího syna, spolehlivého Aťu Moravce (Bill Milner). Otec zde ve filmu hraje roli „nevědoucího“, možná jen matně tuší, jak statečnou odbojářkou jeho žena je.

Na scéně se objevují další postavy, racionálně uvažující Lenka Fafková (Anna Geislerová) a něžná Marie Kovárníková (Charlotte Le Bon). Dívky, stejně jako ve skutečnosti, neváhají parašutistům pomáhat. Nosí vzkazy, poskytují alibi, nesměle mezi nimi a výsadkáři rozkvétá romantická láska. Režisér se snaží nastínit osobnostní rysy parašutistů, jak sám říká, oproti Atentátu od Jiřího Sequense se je snaží ve filmu zlidštit. 

Nenahraditelní Sokolové

Parašutisté se setkávají se členy sokolského odboje a s řídícím učitelem, náčelníkem severočeské župy sokolské Janem Zelenkou Hajským (Toby Jones). Opět se nevyhneme srovnání s Atentátem. Tam, kde Sequens kvůli úlitbě tehdejšímu režimu v některých záležitostech mlčí (význam Sokola v odboji, oslovení „bratře“), to naopak Sean Ellis skvělým způsobem vyzdvihuje.

V protektorátu operovaly i další desanty, i s těmi se parašutisté z výsadku Anthropoid setkávají. Jejich charaktery jsou představeny v krátkosti, pro příběh důležitý ustrašený a pozdější zrádce Karel Čurda (Jiří Šimek), s ním kontrastuje odvážný Adolf Opálka (Harry Lloyd), či klidný Josef Valčík (Václav Neužil). Za povšimnutí stojí také postava pochybujícího sokola Ladislava Vaňka, vedoucího domácí ilegální organizace Jindra.

Nahlížíme do duší parašutistů

Gabčík s Kubišem plánují útok, hledají nejvhodnější místo a čas. Domácí odboj váhá, má strach ze strašlivých následků. Sean Ellis zde rozehrává představy vnitřních nejistot, se kterými se kluci určitě potýkali. Čekal je nebezpečný úkol, dobře věděli, že jejich šance na přežití jsou značně mizivé. Nahlížíme do niter mladých mužů, kteří vlastně chtějí normálně žít, ale mají před sebou vyšší úkol, pro který je nutné bojovat a možná položit život. Vynikající kamera, detailní záběry na ustarané tváře, vyděšené oči i rozklepaná ruka v křeči neschopná uchopit zbraň jsou dokladem režisérova přirozeného smyslu pro kompozici a potvrzují jeho schopnost rozehrát působivou hru se světlem.

Pronikáme do duší obou mužů, Gabčík se na povrchu jeví jako chladný a odhodlaný voják, Dornanův Kubiš je mladší a křehčí. Přes jejich vlastní nejistoty, až po snahu domácího odboje odradit je od úkolu „zabijete Heydricha a Hitler roztrhá Prahu na kusy“ ze své cesty neuhnou. Čin se rozhodnou vykonat v libeňské zatáčce, ve filmu ji nahrazuje silnice před Bílkovou vilou.

Vyvrcholení antické tragédie v kryptě pravoslavného kostela

Po splnění mise se film dostává do zběsilého tempa, vše probíhá tak jak známe z historických dokumentů a vyprávění pamětníků. Gabčíkův sten gun, Kubišova bomba, sledujeme Heydricha, jak v bolesti klesá na sedadlo svého luxusního Mercedesu. Gabčík vbíhá do řeznického krámku, postřelí řidiče Kleina, střepinou zraněný Kubiš ujíždí na kole.

Znovu se setkávají u Moravcových, atmosféra je na hranici únosnosti. Rozhlas oznamuje vyhlášení stanného práva, slibuje ohromnou odměnu za dopadení mstitelů. Čurda již pochybuje, vnitřně už hledá cestu do Petschkova paláce, domácí odboj ví, že u Moravcových není bezpečno.

Pomocnou ruku nabízí pravoslavná církev, všichni parašutisté v té době operující v Praze, tedy sedm mužů, se postupně sejde v kryptě kostela Sv. Cyrila a Metoděje. Opět přichází ke slovu režisérova fantazie, nechává Lenku Fafkovou postřelit a zemřít při útěku před Němci, zde padá Gabčíkova chladnokrevná maska a na moment propuká v zoufalství.

Následuje nejakčnější část filmu, poslední dny v kryptě, kluci ze zaraženě dozvídají o tragédii Lidic, bezmocně lomí rukama a navrhují veřejně se k činu přiznat a spáchat sebevraždu. To Opálka razantně zatrhuje. Čurda zradí, v bytě Moravcových je ticho před bouří, mladý Aťa Moravec v pyžamu nic netušíc naposledy bere do rukou housle. K rodině vráží gestapo spolu s českým překladatelem Josefem Chalupským (Jan Budař). Paní Moravcová polyká ampuli s jedem, Aťa je odvlečen do Petschkova paláce a zde nelidsky několik hodin týrán, úkryt parašutistů vyzradí až poté co mu ukážou uříznutou hlavu vlastní matky.

Parašutisté jsou vyzrazeni, antické drama vrcholí, kluci se ale nevzdávají a do posledního dechu brání svoje útočiště. Tři muži na empoře kostela a čtyři v kryptě svádějí svůj poslední hrdinný boj. Kostelem rezonují slova Williama Shakespeara: „Zbabělci umírají často ještě před smrtí, hrdinové okusí smrt jen jednou.“

Jsme Češi, nikdy se nevzdáme

Krypta je zaplavována vodou, kluci se brání ze všech sil a na Čurdovu výzvu vzdát se odpovídají známá slova: „Jsme Češi, nikdy se nevzdáme!“ Se stoupající vodou utichá v kryptě hluk a střelba, chvíli je ticho a pak nesměle z dálky přichází hudba, překrásné tóny skladby Dulce Et Decorum z dílny filmového skladatele Guyeho Farleyho podkreslují tragický, a přesto vítězný konec. Gabčík se dívá do malého okénka ve zdi, kterým proudí do krypty světlo a ledová voda. Jde za světlem a možná vidí anděla v podobě jeho milé Lenky Fafkové. V tom krátkém okamžiku je zahrnuto vše, pocit vítězství a nesmírné úlevy.

Britský režisér udělal to, k čemu se neodhodlali čeští filmaři

Díky nesporným režisérským schopnostem, skvělému týmu herců a historických poradců se Seanovi Ellisovi podařilo postavit našim československým hrdinům důstojný filmový pomník. Věřím, že se najdou škarohlídi, kteří budou kritizovat nepřesnosti v příběhu, zjednodušování postav či sporné charakterové vlastnosti. Jistě, Jan Kubiš v podání Jamieho Dornana nemá ve tváři vepsanou zkušenost a hrdinství, působí spíš jako obyčejný kluk, který činí to, co považuje v danou chvíli za správné. Cillian Murphy v roli Josefa Gabčíka exceluje, i když je vlastně starší, než tomu bylo ve skutečnosti, jeho herectví je ve snímku jedním z nejvýraznějších. Vedle něj stojí za povšimnutí Harry Lloyd v roli Adolfa Opálky, jeho nekompromisní odhodlanost je uvěřitelně opravdová.

Někdo může říct, že odbojářů bylo daleko víc, než těch několik postav, které za těch pár desítek filmových minut poznáme. Opět je ale nutné si uvědomit, že se nejedná o dokument, ale film – umělecké dílo, které má za úkol oslovit i zahraniční diváky – ti by se bez znalosti souvislostí ve skutečném příběhu rychle ztratili. Tvůrce chválím za nápad natočit film v angličtině s českým přízvukem, alespoň trochu se tak stírají rozdíly mezi rodilými mluvčími a českými herci. Klobouk dolů před Alenou Mihulovou, která anglicky nemluví a o to těžší pro ni bylo zahrát emocionálně vypjaté scény v cizím jazyce. Kriticky se stavím pouze k českým titulkům, některé překlady nebyly úplně nejšťastnější a sousloví „spáchat atentát“ je možné nahradit vhodnějším slovním spojením.

Režiséra chválím a děkuji, že udělal to, k čemu se čeští filmaři sami neodhodlali. Postavil důstojný pomník našim hrdinům a prostřednictvím filmu tak ukáže světu, že jsme hrdý a sebevědomý národ.